Dnešní zimní desítka

Protože nemůžu plavat, mám čas aspoň na klidné běhání. Vzhledem ke „skoro pauze“ od října až do prosince to jde ale dost ztěžka. V pondělí jsem se odhodlal a rozběhl po dlouhé době desetikilometrovou trasu. Po vánocích a minimálním běhání předtím to ale moc nešlo. Nakonec jsem musel udělat dvě pauzy a rozdělit to na tři kusy. Navíc mě začali ke konci bolet obě kolena. V úterý jsem pokračoval. Kolena bolet nepřestali a tak jsem doufal, že to rozběhám. Zvolil jsem pomalejší tempo, abych to tentokrát zvládl celé a bral ohledy na kolena. Trať jsem zvládl v pohodě, ale kolena už to odnesla. Bolí mě nějak z boku, což se liší od toho, když mne boleli ze špatných a tvrdých bot. Připisuju to malé trénovanosti na tak velkou vzdálenost a asi i té zimě. Večer už jsem pak skoro ani neslezl ze schodů a tak jsem se na třetí den vykašlal a dal si přes silvestra oraz.

Dneska, v sobotu, po třídenní pauze jsem to šel vyzkoušet znovu. Tentokrát jsem si vzal i mobil, abych se mohl změřit čas. Kolena se zdáli ok, tempo jsem zvolil opět co nejpomalejší. Už od začátku mě to ale nešlo. Prostě takový stav, kdy se tělu nechce běhat a mysl tomu nedokáže zabránit. Běžné problémy jako únava a další, které člověk musí překousnout, jsou pak v tomhle stavu skoro nemožné. Prostě si běžíte a najednou máte pocit, že už jste zastavili, úlevu po té námaze. A tenhle pocit mě celého zaplaví. No nezastavte se pak. Donutil jsem se vší silou na to nemyslet a doběhnout až za Barrandovský most k otočce na pátém kilometru. Zpátky už to nějak zvládnu.

Cesta byla namrzlá, ale běžet se po zametených místech dalo. Teploměr doma ukazoval přes jeden stupeň, ale venku sněžilo a byla dost kosa. Po té půlce už jsem byl řádně zpocený a foukající vítr byl dost zákeřný. Kousek za otočkou jsem nějak přestal moct a přišla menší krize. Nohy jsem šoural jednu před druhou a jen se snažil nezastavit. Lehce jsem zvolnil a nabral zase sílu po tom malém kopečku od řeky, který mě tak překvapivě vyřídil. Do sluchátek se ozval Landa a jeho Touha slovy „nic není dost velkej cíl, aby ses nepokusil“ na kterou jsem doběhl až zpátky k Podolí. Odtud už poslední tři kilometry, to už by neměl být problém. Přesto mě na konci překvapila naprostá ztráta síly těsně před koncem při výběhu z náplavky, kdy normálně posílen tím, že končím, nemám nikdy žádný problém. Prolítnul skrz mě zachvěv zimy, jako kdybych neměl na sobě nic. Vyběhnul jsem ten kopec ke křižovatce, přeběhnul most a otráveně si vydechl. Čas na mobilu 59:25.

Dneska se to celé prostě pokazilo. Chuť byla, ale asi to nebyl dobrej den. Bylo to spíš trápení než běh. Kolena vydržela víc než minule, ale levé jsem ke konci už cítil. Budu muset vyštrachat ortézu z léta a opravit na ní vylézající pružinu. Jen to teda bude dobrá rozcvička na to, nebrat ohled na lidi okolo, až poběžím v černých elasťákách a přes to (pod to se bohužel nevejde) bílou ortézu na koleni .