Tak jsem si dneska odběhnul čtvrtou desítku v tomhle roce. A konečně i pro nás Pražáky, začalo tady sněžit a v Praze je bílo a sníh. Což mě málem odradilo od běhání. Ale konečně můžu říkat, že jsem běhal ve sněhu, na rozdíl od Thajska, což ještě chvíli nepůjde.
A teď k té hudbě. Jak už jsem psal, například Touha od Landy je naprosto skvělá psychická podpora při čemkoliv a při začátcích v běhání je nedocenitelná. Víc takových. No ale jsou i písničky z opačného konce. V klidu si to běžím, sníh pěkně odletuje od bot (bohužel děsnej prašan, vůbec to nekřupe 
) a poslouchám Kabát. Jen teda můj zúžený výběr. A hele, co to neslyším. Text „Mám nohy bolavý už nechtěj se hnout“ by mohl být dost zásadní překážkou při mém prvním maratónu, zvlášť někde mezi 30tým a 40tým kilometrem. Jak se ta mrcha do toho MP3 přehrávače dostala. Ale to je koneckonců jedno, hlavní je rozhodnutí, že tahle písnička se mnou první maratón teda určitě nepoběží a zůstane sedět pěkně doma.
No a na závěr se pochlubím, že už se zdravím s prvním běžcem (i tady v Praze). Takový starší pán, co tam furt běhá. Už jsem ho potkal asi potřetí, takže už se známe (poznám ho, což je nutná podmínka, abych byl ochotný pozdravit) a máváme na sebe po cestě.