Někdy v dubnu jsem si řekl, že bych mohl zkusit běhat. Nikdy předtím jsem neběhal, ani jako malý. Ani mě to nikdy nijak nelákalo. V tu dobu už jsem měl za sebou jednu třetinu roku, kterou jsem plaval. Zvládl jsem plavat téměř hodinu v kuse a uplavat 2 kilometry. Říkal jsem si tedy, že běhání už bude hračka. Ne že bych to nějak podcenil, ale myslel jsem si, že už mám fyzičku na to, abych něco uběhnul, a bude to tedy jen o tom se zlepšovat.
Z omylu jsem vypadl hned při prvním pokusu. Vydal jsem se na Ladronku, kde je bruslařský ovál a podél něj je písčitý pruh pro chodce a běžce. Celý okruh (inline dráhy) mám zhruba 3,3 km. Plný energie a odhodlání jsem se rozběhl. První část jsem se ještě chvíli držel, ale brzy jsem musel přejít do chůze a odpočinout si. K mé obraně je třeba říci, že cesta byla do kopce. Každopádně jsem zvládl asi 500 metrové úseky a 100 metrovými úseky chůze mezi tím. Celé kolečko jsem tak běžel asi na sedm kousků. Když jsem doběhl na začátek, ještě stále jsem se nechtěl vzdát a že dám ještě jedno kolečko. To už mě boleli stehenní svaly nad kolenem při dopadu takovým způsobem, že jsem to odpískal a otočil to domů. Výsledek byl mizerný a úplně mě to odradilo. Takovou zoufalost jsem nečekal.
Chvíli trvalo, než jsem se odhodlal k dalšímu pokusu. Tentokrát už jsem neplýtval časem jezdit pro takový mizerný pokus až na Ladronku. Rozhodl jsem se, že si běháním ukrátím cestu do Podolí, kam chodím plavat. Vzdálenost je navíc dost podobná, asi 3-3,6km. První pokusy byly samozřejmě úplně stejné. Popadající dech jsem cestu do Podolí slepoval po sotva 500 metrových kouscích. V bazéně jsem spíš odpočíval, protože mě čekala stejná cesta zpět. Nejhorší na tom celém bylo, vydržet tu děsnou otravu běhání po tak krátkých kouscích, kdy člověk sotva popadá dech, bolí ho ukrutně nohy a nic z toho nemá. Běhal jsem docela často, vzhledem k tomu, že plavat jsem chodil 4-5 za týden. Díky tomu, že jsem vydržel a ty děsné začátky přetrpěl, jsem se pomalu dostal k tomu, že malé kousky jsem vždycky o kus protáhnul („ještě doběhnu k támhleté lampě“) a začal slepovat dohromady. První větším úspěchem tak bylo, zvládnout uběhnout cestu do Podolí na dva kousky. Další cíl by jasný. Zvládnout to na jeden, pořádně si zaplavat a zase na jeden zátah to doběhnout zpátky.