Když to tak odhadem počítám, vychází mi 37Kč na jeden uplavaný kilometr.
Posts Tagged ‘podolí’
To plavání bude asi dražší než běhání
Pondělí, Leden 4th, 2010Pětistovka nakonec nepadla
Sobota, Leden 2nd, 2010Meta pro minulý rok, uplavat 500 kilometrů nakonec odolala o 36 kilometrů. Celkově se na tom hodně podepsalo běhání, se kterým jsem začal. Spolu s plaváním dohromady mě to někdy dost unavovalo a docházelo tak k častějším pauzám, než bych chtěl a mohl si dovolit.
Na svátky mě tak čekalo šibeničních 40 kilometrů a na to něco kolem 7-9 dní. Celé se to vyřešilo docela jednoduše, ale dost tvrdě, pěkně hozenou hubou před bazénem, když jsem uklouznul na dlaždičkách asi tři dny před Štědrým dnem. Pád ze schodů dolů na zem vypadal aspoň z mého pohledu šíleně. Když jsem registroval všechny ty hrany schodů a marně se snažil ujíždějícíma nohama neujet, letělo mě hlavou, že tohle je prostě konec. Na zem jsem dopadl asi do hromady štěstí nebo co. Vyhnul jsem se poslednímu schodu za mnou, okraji bazénu přede mnou (mezera mezi nimi je asi 50cm, ka jsem se celý musel vejít) a natáhl se celým tělem najednou na plocho na zem. Odneslo to nakonec jen zápěstí, které je nějaké pochroumané. Výsledkem je tak dvoutýdenní pauza od plavání, než se zápěstí dá dohromady, a obrovský respekt z mokrých dlaždiček (chodil jsem vždycky opatrně, nelítám a doteď nevím, jak a proč jsem uklouznul).
I když jsem svůj cíl nesplnil, jsem naprosto spokojený. 500 kilometrů byla hlavně psychologická meta. Kdybych si ji nedal, sotva bych za ten rok uplaval aspoň 200 kilometrů. Odměnou za ten rok plavání je pro mne obrovské zlepšení. Na začátku roku v lednu jsem byl schopný uplavat kraulem maximálně jeden bazén a pak jsem se musel vydýchat aspoň jednu až dvě minuty. A na nějaké delší plavání kraulem i s pauzami už vůbec nebyla síla v rukou. A to jsem se navíc kraula začal učit tři měsíce před tím, na konci září. Teď po roce už uplavu bez problémů dva kilometry v kuse bez jakékoliv přestávky (problém nedělá ani uplavat to každý den za sebou). Zkoušel jsem čtyři a i pět kilometrů jsem snad uplaval s jednou přestávkou. S přestávkami po kilometru to pak už není vůbec žádný problém. Pět kilometrů je celkem 100 bazénů. Takže jsem se za ten jeden rok dostal z jednoho bazénu na sto. Takže sám pro sebe jsem si svůj cíl splnil.
Pro další rok už mám naplánovaný cíl hlavně na běhání a tím je maratón, který má tak přednost před plaváním. S plaváním uvidím, jak to půjde. Zatím neplánuji přestat a ambice pro další rok přesahují ty loňské.
Do roka uběhnout první maratón
Pondělí, Prosinec 28th, 2009Po prvních pokusech s běháním jsem jednu sobotu, někdy na přelomu dubna a května 2009, vyrazil opět plavat do Podolí. Samozřejmě jsem tam běžel, ještě stále po úsecích ne delších než 500 metrů.
Hned na začátku mne překvapily davy lidí a pod prvním mostem, který na své trase podbíhám, se z jeho šera vynořovaly blikající světla. Koukám na to jak sup, co se děje. Z pod mostu vyjíždí policajt na motorce. Za ním pak nějaké auto s tabulí. A hele, za ním někdo běží. Pomalu mně dochází, že je to nějaký závod. Běžím po chodníku, oni přesně v protisměru, ale mají na to celou silnici. To bude asi maratón PIM. Jak pokračuju dál, moje cesta se přesně shoduje s jejich, jen běžíme opačným směrem. Já se musím prodírat přihlížejícími diváky na chodnících.
Je to hodně zvláštní pocit, běžet proti nim. Pomalu se dostávám dál a dál, až k Podolí. Přemýšlím nad tím, kolik toho uběhnu já a kolik toho už museli uběhnout oni. Ta vzdálenost je pro mne nepředstavitelná, nikdy jsem nic takového neuběhl. Ani mne to nikdy nijak nelákalo, prostě věci jako maratón nepatřili do mého světa. Jak jsem tak pomalu přemýšlel a blížil se k bazénu, říkal jsem si, že bych to ale přece také mohl uběhnout, když už jsem s tím běháním začal. Netrvalo dlouho a těsně před odbočením k Podolí byla na světě jasná myšlenka a cíl: příští pražský maratón PIM už běžet s nimi. S tím, kdy jsem běhat začal, na to mám právě jeden rok. Uvidíme, jestli je to reálné, jestli to půjde a jak dlouho mě to běhání vydrží.
Plavání v Podolí zdarma
Pátek, Prosinec 25th, 2009Jeden tip na plavání: Ve středu 30. 12. bude v Podolí vstup od ráno do večera zdarma. Jedná se o akci pražského magistrátu „Týden sportu zdarma“. Pokud vás plavecký stadion Podolí zláká, vyrazte raději více z rána nebo až později večer, dá se očekávat, že tam bude docela plno.
V rámci akce „Týden sportu zdarma“ je samozřejmě možnost navštívit další sportovní areály a jiné sportoviště. Akce probíhá do 25. 12. do 31. 12. a všechny další vstupy zdarma najdete na stránce akce www.praha-sportovni.cz.
Dnešní velkorysé rozplavání
Neděle, Prosinec 20th, 2009Po asi třídenní pauze kvůli nachlazení se začínám zase rozplavávat. Sice to nebylo nic hrozného, jen zvýšená teplota kolem 37, ale v těch mrazech, kdy je venku -10˚C se mně do Podolí táhnout nechtělo. Navíc už při posledním plavání mně byla ve vodě zima. Včera jsem to zkusil poprvé a bylo to dost znát. Uplaval jsem jen 2 kilometry, půlku prsama a půlku kraulem a spíš se tak plácal ve vodě. Nestačil jsem vůbec s dechem a celkově nebyla ani síla. Zvláštní, jak člověka takové malé nachlazení odrovná.
Dneska jsem si to už vynahradil. Začal jsem opět prsa a střídal to po kilometru s kraulem. Takhle jsem uplaval 6 kilometrů. (120 bazénů). Chtěl jsem se ještě vyplavat na sedmém kilometru prsou, ale to už sem dostával křeče do zadní části stehen (prsa normálně neplavu, takže na ně nejsem tolik navyklý) a do kraula už se mně příliš nechtělo. Čtvrtý kilometr jsem se odhodlal dát ve venkovním bazénu. Bylo asi zhruba zase těch -10˚C a překvapivě tam bylo docela dost lidí. Jen teda vše kolem bazénu bylo namrzlé a pokryté vrstvou ledu. Jak rohože na cestě k bazénu, tak i samotné schůdky do bazénu. Byl jsem dobře rozplavaný, tak jsem to vzal svižnějším tempem. Ten mráz byl ale znát. Ke konci už mě trochu studila hlava, jinak voda byla krásně teplá. Šel jsem se pak hned po té ohřát do páry a až pak jsem doplaval ty poslední dva kilometry.
Uplavanou vzdálenost jsem tak dneska popotáhl aspoň na 464 km, ale ty tři dny bez plavání vtom udělali celkem paseku a 500 kilometrová meta je zase o kousíček dál, než bych si přál.