Lamka jsem si koupil Respekt až v neděli. A hele, článek o bránických otužilcích. Tak kdo jste ho téměř minul jako já a leží vám Respekt doma, můžete se začíst (a i závidět). Pro mne je teď vrcholem, že jsem se odvážil běhat a pak i běhat TEĎ. Otužování tak částečně podstupuji, nějaké cílenější vodovodní plánuji, ale vyjde to holt až na příští zimu. Se sportem jsem začal hlavně kvůli svému zdraví a tak otužování je kapitola, která mne nemůže minout.
Po asi třídenní pauze kvůli nachlazení se začínám zase rozplavávat. Sice to nebylo nic hrozného, jen zvýšená teplota kolem 37, ale v těch mrazech, kdy je venku -10˚C se mně do Podolí táhnout nechtělo. Navíc už při posledním plavání mně byla ve vodě zima. Včera jsem to zkusil poprvé a bylo to dost znát. Uplaval jsem jen 2 kilometry, půlku prsama a půlku kraulem a spíš se tak plácal ve vodě. Nestačil jsem vůbec s dechem a celkově nebyla ani síla. Zvláštní, jak člověka takové malé nachlazení odrovná.
Dneska jsem si to už vynahradil. Začal jsem opět prsa a střídal to po kilometru s kraulem. Takhle jsem uplaval 6 kilometrů. (120 bazénů). Chtěl jsem se ještě vyplavat na sedmém kilometru prsou, ale to už sem dostával křeče do zadní části stehen (prsa normálně neplavu, takže na ně nejsem tolik navyklý) a do kraula už se mně příliš nechtělo. Čtvrtý kilometr jsem se odhodlal dát ve venkovním bazénu. Bylo asi zhruba zase těch -10˚C a překvapivě tam bylo docela dost lidí. Jen teda vše kolem bazénu bylo namrzlé a pokryté vrstvou ledu. Jak rohože na cestě k bazénu, tak i samotné schůdky do bazénu. Byl jsem dobře rozplavaný, tak jsem to vzal svižnějším tempem. Ten mráz byl ale znát. Ke konci už mě trochu studila hlava, jinak voda byla krásně teplá. Šel jsem se pak hned po té ohřát do páry a až pak jsem doplaval ty poslední dva kilometry.
Uplavanou vzdálenost jsem tak dneska popotáhl aspoň na 464 km, ale ty tři dny bez plavání vtom udělali celkem paseku a 500 kilometrová meta je zase o kousíček dál, než bych si přál.