Jak na cestu nahoru aneb menší zpověď

Chyby = poučení

Dnešní článek bude jiný než ty předešlé, nepůjde totiž o recenzi nejnovějšího modelu hokejových bruslí nebo návod jak vybrat tenisovou raketu. Bude to článek hodně osobní a přiznávám se, že se mi nepíše vůbec lehce. Na druhou stranu si chci tímto příspěvkem připravit půdu pro další články na nové téma, o kterém se chci čas od času rozepsat. Tím tématem je motivace a psychika, a to ať už ta životní nebo sportovní. Takže zas tak mimo mísu tento článek není 🙂

Pád na dno

Začnu trošku oklikou. Poslední dva roky byly ty nejhorší, nebo spíš nejtěžší v mém životě. Udělal jsem řadu chyb, hodně drahých a bolestivých, a to jak v pracovním, tak i v osobním životě. Ty dva roky vyvrcholily před nějakým časem pádem na dno. Na úplné dno. Na místo, ze kterého vedou jen dvě cesty… Teda spíše jen jedna. A to ta zpět nahoru.

Tento článek není o fňukání nad tím, proč a díky komu jsem se na dno dostal. Ba právě naopak. Vím, že za všechny ty chyby si můžu sám a i když v nich hráli roli i jiní lidé, vždy to byla moje chyba. Nebyla to nepřízeň osudu, nebyla to smůla nebo to, že mi někdo chtěl ublížit. Ne, všechno mělo původ v mých rozhodnutích a já jsem vždy měl možnost změnit to, jak se věci vyvíjejí. Ale jak to bývá, člověk se poučí, až onu chybu udělá. Někteří méně bystřejší (já) těch chyb musí udělat víc, aby to pochopili…

Někdy vyhraješ, někdy se poučíš

Musím se přiznat, že jsem vděčný za všechny ty chyby. Jsem vděčný za ten pád na dno. Jen díky němu mám nyní možnost se poučit. A jen díky tomuto velmi tvrdému dopadu teď vidím tu novou cestu vzhůru, ať už mě povede kamkoliv. Už samotné rozhodnutí, že se nechci vzdát, bylo pro mě motivací a impulzem ke spoustě menších či většich kroků a některých až nepříjemných změn. Tato cesta začala přiznámím si těch chyb a pochopením, co v životě chci a co rozhodně nechci. Uvědomil jsem si, že je zbytečné řešit minulost a jediné na čem záleží, je přítomost. Nemá smysl na něco čekat. Jen dnes můžu změnit to, jak se budu mít zítra. Ať už se jedná o sen najít si lepší práci, začít podnikat, zhubnout, nabrat svaly…všechno je o vůli a úhlu pohledu. Vždy se najde důvod proč nezačít, ale to je špatně. Nikdy není a nebude vhodnější den než ten dnešní. Život je příliš krátký, abych na něco čekal.

Když se chce, všechno jde…

Odpoutal jsem se od minulosti a teď dělám všechno proto, abych chyby z dřívějška už neopakoval. Pomáhá mi vědomí, že to záleží jen a jen na mě. Jen já teď ovlivním, jestli budu mít pozitivní myšlenky, které mě povedou tam, kam chci. A jen já ovlivním, jaké lidi budu mít kolem sebe. Přece jen v těžkých chvílích, kdy se motivace vytrácí, hraje důležitou roli rodina, přátelé a blízcí lidé, na které se mohu spolehnout. Nyní si mnohem víc všímám a vážím lidí v mém okolí, kteří na sobě makají, učí se, dřou a přitom se u toho usmívají, protože dělají to, co je baví a co je posouvá dál.  Vždyť o tom ten je život, mít radost z každého dne, a to i když venku prší. A jen každý z nás si sám určí, jaký den bude mít…

Dobrý příklad motivace je moje dlouholetá snaha zhubnout a aspoň trošku dostat moje tělo do lepší formy. Posilovna mě nikdy nebavila a ikdyž jsem do ní mnohokrát začal chodit, vždy to nemělo dlouhého trvání. Díky mému výše popsanému restartu jsem pochopil, že pokud něco chci, musím pro to něco udělat a hlavně to nesmím vzdát. Dělám to přece sám pro sebe.

Začátky s cvičením nebyly lehké. Byly dny, kdy se mi opravdu nechtělo a našel jsem si tisíce „důvodů“ proč nejít. Ale překonal jsem to a po cca měsíci si už nedokážu představit den, kdy bych do fitka nešel. A nese to první ovoce, má fyzická schránka už tolik nepřipomíná neforemnou bečku sádla a navíc mi cvičení hodně pomáhá i psychicky. A nemusí to být jen posilování, každý sport má ten dar, že u něj člověk vypne hlavu a nepřemýšlí o hloupostech, které nemůže ovlivnit.

A jaký je závěr? Jednou jsem četl citát, který se mi vryl do paměti a určitě se hodí i k dnešnímu tématu. Není to až tak citát, ale konstatování jednoho světově uznávaného houslového virtuóza: „Po třicet let hraji na housle 10 hodin denně a oni mě teď nazývají géniem, nechápu“. Prostě pokud se člověk pro něco rozhodne, vždy má tu možnost toho dokázat. Ale musí mít motivaci. Musí chtít. A nesmí to vzdát. Jen tak může jít po cestě nahoru…ať už je to cesta ze dna nebo na vrchol Mont Everest.

Jaká je tvoje motivace? Čeho chceš dosáhnout? Budu rád, když mi napíšeš níže do komentáře 😉

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.