Nebojme se dělat chyby, ve sportu i v životě

Chyby v tenise i v životě

Říká se, že s věkem člověk moudří. Dovolím si nesouhlasit. U nás mužů se rozum nedostaví nikdy a dost často se dá pochybovat, zda rozum vůbec máme… …ale to byla jen odbočka 🙂 Chci říct, že modrost nepřichází s věkem, ale se zkušenostmi. Nebo přesněji řečeno s chybami, které uděláme. A ještě to upřesním – dál nás posouvají jen ty chyby, které si uvědomíme a přiznáme. Platí to v životě, ale i ve sportu.

Vezmu příklad s tenisu. Když po každém mém úderu skončí míček v síti, asi je někde chyba. Obvykle ta chyba nebude v použitém výpletu, nevhodné omotávce nebo špatně pokropeném kurtu. Vždy je chyba v hráči samotném. Vím, je to k nasrání, když každý míč skončí v síti. Ale sám od sebe se ten balon do kurtu netrefí. Hráč si musí uvědomit chybu a další úder zahrát tak, aby šel balón tam kam má, tedy do kurtu. Jasně, ne vždy se to podaří, ale čím víc si chybu bude uvědomovat a bude se snažit ji odstranit, tím líp bude hrát a tím bude mít i daleko lepší pocit ze své hry. Nejde tedy o nic jiného než o uvědomování si svých chyb a snaze je odstranit.

Ano, je strašně snadné se po každém zkaženém úderů rozčilovat a dávat to za vinu silnému větru, ohraným tenisákům, příliš tenké omotávce nebo špatně zvolenemu výpletu. Ale vítr, míče, nerovný kurt a další jsou věci, které nemůžeme moc ovlivnit. A hlavně jsou stejné pro oba protihráče. Tak proč si rozptylovat myšlením na něco, co není v naší moci. Soustředění sám na sebe, na každý úder, na každý pohyb, jen díky tomu se můžeme posunout dál a hrát lépe. A vyhrát. Vyhrávat…

Předchozí část byla do jisté míry metaforou. To stejné platí totiž i v životě. Proč se soustředit na něco, co nedokážu ovlivnit. Proč svádět vinu na všechno kolem, na nepřízeň osudu, na spiknutí všech lidí kolem, kterým určitě nejde o nic jiného než nám ublížit.

Ano, jsme jen lidi. A lidé dělají chyby. Tak proč z toho dělat vědu. Přiznat sobě, ale i těm kolem sebe, že jsem udělal chybu není žádná hanba. Stačí být upřímný, a to hlavně k sobě. Jen díky chybám se totiž posouváme dál, zlepšujeme sami sebe. Když chyby dělat nebudeme, sice nic nezkazíme, ale ani se nikam dál neposuneme. Což by byla velká škoda.

Přiznávám, v životě jsem udělal hodně chyb, některých hodně drahých (finančně, psychicky,…). Ale nelituju ani jedné. Jen díky nim dělám práci, co mě baví, dělám sport, který mě baví, mám kolem sebe lidi, které mám rád. Prostě dělám chyby rád a doufám, že jich ještě hodně udělám.

A jak to máš ty s chybami? Je nějaká, které lituješ? Nebo která tě naopak posunula dál a jsi za ni vděčný?

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.