Už skoro dva měsíce neběhám, neplavu a vlastně nedělám téměř nic. Takže jsem si tuhle „chvíli“ rozhodl zpestřit něčím jiným, než jen běháním po stále stejné cestě nebo plavání tam a zase zpátky v jednom bazéně.
Pro tandemový seskok jsem se rozhodoval už někdy od minulého roku a nemohl jsem se k tomu stále dokopat. Nakonec rozhodnutí padnout muselo a tak jsem se v pátek dostavil na letiště v Příbrami, kde jsem si tandemový seskok domluvil s Emilem Fraňkem (tandemové seskoky Emil Franěk).
Počasí příjemné, podzimní, občas sprchlo, ale jinak svítilo sluníčko. Letadlem jsme vyletěli nad mraky až do výšky 4000 metrů, ze které se skákalo. Z této výšky se letělo volným pádem zpátky (s průletem vrstvou mraků – to je podobné jako mlze v horách) až do 1500 metrů, kde se otevřel padák. Zbytek jsme se snášeli na padáku asi pět minut zpátky na letiště. Řízení padáku je překvapivě jednoduchá věc, prostě zatáhnete a ono to zatočí (a dost rychle).
Nejhorší je ten začátek, kdy jste skoro vystrčeni z letadla a pak se najednou propadáte někam do ničeho. Ten pocit se nedá srovnat s ničím, co jsem zatím zažil. Musíte si to nejdřív vyzkoušet, až pak si na to zvyknete. Jakmile naberete rychlost (prý 200Km/hodině) už je to v pohodě. Vítr se o vás opře a už si to můžete užívat a kochat se okolím. Po otevření padáku si jen podsadíte popruh pod nohy, takže v něm sedíte jako na houpačce. A dál lítáte si nad letiště a řídíte padák.
Pokud zatím váháte, můžu tandemový seskok doporučit. Je to něco, co těžko zažijete během jiného sportu nebo čehokoliv. A bát se nemusíte. Samotná cesta nahoru není žádný problém. A pak už máte stejně smůlu 
.
