Některé věci splnit nejdou. Nebo ne teď hned. Jedním z nich je představa, mít doma běžecký pás. Když jsem přemýšlel co s běháním v zimě, jednou z variant byl právě běžecký pás. Nabídka běžeckých pásu už je docela pěkná a lze si vybírat. Ceny jsou už sražené, že si je může dovolit téměř každý. Přiznám se, že jsem to zas moc nestudoval. Pročetl jsem pár běžecký fór, několik diskusí pod nějakým oblíbeným běžeckým pásem. Musel jsem pak tuhle možnost vyřadit. Mít doma ve čtvrtém patře v domě kde bydlím, není možné. Tady si nedovolím ani skákat (při nějakém cvičení).
Škoda. Vždycky jsem chtěl řídit Enterpise ze Star Treku. Navíc to hodně usnadňuje plnění stanovených limitů. Odpadá jedna z nejúspěšnějších výmluv a tou je špatné počasí. Ze zkušenosti vím, jak je super, když si doma navyknete sportovat pravidelně díky třeba televizi a nějakému pořadu v ní. Když jsem měl půjčený rotoped, schoval jsem si šlapání vždy na večer ke zprávám a zabil jsem tam dvě činnosti najednou, místo jen prázdného koukání na televizi. O běžeckém pásu doma si tak budu moct ještě chvíli nechat zdát.
To je samozřejmě povzdech nad tím, že ač jsem se snažil namotivovat, nakonec jsem nikam nevyběhl. Prošel jsem Prahu (s cílem sehnat nesmeky a návleky na kolena – neúspěšně), podíval jsem se na běžeckou trať (žádný běžec, jeden běžkař 
) a otočil to domů. Návleky nebyly, nesmeky také ne, ale sehnal jsem místo toho skvělou bolest břicha. Přečkat to a jít běhat později nakonec zmařila ucpaná kanalizace u rodičů a tak jsem měl zcela nové plány.
Každopádně, jak už někdo poznamenal, nijak nezoufám a nikam se neženu. 40 kilometrů je nadmíru čehokoliv, co jsem zatím uběhal. Výhodou přemrštěných cílů je to, že si úplně bez problémů můžete dát kakao a jít se podívat na Avatara.
